Úvaha na téma vánoce

Vážení čtenáři, milí přátelé. 

Vánoční čas je něčím, co pomalu každý vnímá jinak. Pro někoho jsou synonymem toho, co všechno musí stihnout, pro jiné je to prostor pro jakési rituály a oslavu a pro některé jsou Vánoce dobou vzpomínek a bolesti, které v tento čas kdysi prožily. 

Jistě mi dáte za pravdu, že to, co dělá Vánoce vánocemi, jsou děti a jejich natěšená touha se dozvědět, co pro ně bude připraveno pod stromeček. Všichni jsme kdysi byli dětmi a tak to jejich těšením na Vánoce do jisté míry prožíváme s nimi, spolu s těmi našimi vzpomínkami z toho našeho dětství a mládí. 

Prostě z Vánoc se stala tradice a vůbec, podle mne, nezáleží na tom, jestli toho dvacátého čtvrtého je správné datum, kdy se narodil Ježíš nebo jestli má na toto datum vliv pohanský svátek slunovratu. Protože Vánoce byly, jsou a budou chvílí zastavení. Chvílí pohody a rodinného soustředění se u domácího stolu. Chvílí obrácení své sebestřednosti na druhé, se záměrem udělat bližnímu radost. 

A když k tomuto přidáme vzpomínku na narození Ježíše Krista, na Betlém, na pastýře, na anděla, který jim přišel povědět, že se právě narodil ten, který naplní proroctví starozákonních proroků a umožní, aby svou obětí na kříži zrušil prokletí věčné smrti a umožnil člověku návrat do ráje, ze kterého byl pro svou neposlušnost a vzpouru vůči Bohu vyhnán, dáme Vánočnímu času větší dimenzi. 

To nejdůležitější pro člověka je to, aby tento fakt byl ochoten a schopen přijmout vírou. Asi nejvíc korespondující s tímto faktem je příběh z Janova evangelia z jedenácté kapitoly o Lazarovi. 

Dovolte mi malý úryvek z tohoto příběhu.

17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty , 19 a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. 20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21 Marta řekla Ježíšovi: ”Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ 23 Ježíš jí řekl: ”Tvůj bratr vstane.“ 24 Řekla mu Marta: ”Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: ”Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“

Ježíšova otázka: „Věříš tomu,“ v příběhu patřila Martě. Ale každý, kdo čte tento text, kdo tento text slyší, patří každému čtenáři a posluchači. 

Přátelé, věříme tomu? 

Rád bych se se všemi, kdo tyto řádky čtou, sešel jednou na nové zemi již bez bolesti, nemocí, slz, křivd a utrpení. 

Dovolte mi na závěr poslední část textu z knihy Zjevení Jana. Protože pro toto křesťané žijí.

— Nové nebe a nová země

21,1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. 2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. 3 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: “Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, 4 a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.”

5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: “Hle, všecko tvořím nové.” A řekl : “Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.” 6 A dodal: “Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega , počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. 7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.”

9 A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: “Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.” 10 Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, 11 zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. 12 Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. 13 Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. 14 A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.

15 Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. 16 Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr . Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. 17 Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl. 18 Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál.  19 Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. 21 A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

22 Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. 23 To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. 24 Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají  svou slávu . 25 Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. 26 V něm se shromáždí sláva i čest národů. 27 A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

22,1 A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2 Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. 3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a  Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. 5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

— Závěrečná slova

6 A řekl mi: “Tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát: 7 Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.”

8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. 9 Ale on mi řekl: “Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!”

10 A řekl mi: “Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko. 11 Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. 12 Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. 13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. 14 Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. 15 Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.

16 Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.”

17 A Duch i nevěsta praví: “Přijď!” A kdokoli to slyší, ať řekne: “Přijď!” Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.

18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh  ran popsaných v této knize. 19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. 20 Ten, od něhož je to svědectví, praví: “Ano, přijdu brzo.” Amen, přijď, Pane Ježíši! 21 Milost Pána Ježíše se všemi .

           (Pavel Huml)